Trnucha modroskvrnná
Jde o druh mořské paryby z čeledi trnuchovitých patřící mezi rejnoky. Obvykle dorůstá velikosti okolo 70 cm s průměrnou hmotností okolo 30 kg. Trnucha je mořský predátor. Většinu času tráví zahrabána v písku či schována ve skalních puklinách, kde se ukrývá před predátory. Maximální hloubka ve které byla pozorována je 25m.
Tělo má oválný tvar s široce zaoblenými vnějšími rohy. Je tvořeno oválným diskem, který je veliký od 25 až po 95 cm a je zakončené dlouhým ocasem s jedním středně dlouhým jedovým ostnem. V případě ohrožení je trnucha schopna zabodnout osten do oběti, vypustit jed a následně část ostnu v oběti zanechat. Po čase se osten zase obnoví. Pokud je ocas nepoškozen, nachází se na spodní straně ocasu široká ocasní rýha, která se táhne až ke špičce ocasu. Na vrcholku hřbetní strany je umístěna dvojice očí, v jejichž blízkosti se nachází velké průduchy. Tlama se nalézá na břišní straně těla.
Charakteristickým znamením pro trnuchu je její zbarvení. Hřbetní strana těla má zelenohnědou, žlutou až olivově zelenou barvu, která je nepravidelně poseta výraznými modrými skvrnami. Ty se v oblasti ocasu přeměňují v modré pruhy. Břišní strana je bílá.
Kostra trnuchy je zcela tvořena chrupavčitou kostrou, která neobsahuje jedinou pevnou kost.
Jedná se o velmi plachý druh, který se zahrabává do měkkého podloží, čímž se maskuje. Nad povrch vyčnívá pouze část hlavy s očima, kterými je schopna pozorovat okolí. Pokud je takto zahrabána v písku či bahně, může se stát, že na ni šlápne člověk. Kontakt s trnuchou mu tak může způsobit bolestivé zranění. V tomto případě se doporučuje rychle vytáhnout osten a ponořit poraněné místo do teplé vody, aby se minimalizovalo působení jedu.
Trnucha modroskvrnná se vyskytuje často osamoceně, ale také v malých skupinkách v mělkých vodách, kde se většinou skrývá na mořském dně. K plavbě se často odhodlávají, pokud jsou ve svém ukrytu vyrušení např. potápěči. Ke komunikaci s ostatními jedinci svého druhu využívá elektroreceptory, které jsou schopné zaznamenávat drobné elektrické výboje ve vodě emitované dalšími jedinci.
Rejnok vyhledává drobné živočichy žijící na mořském dně, jako jsou například měkkýši, červi, krevety, krabi či malé rybky. Trnucha se během pojídání potravy dostane nad kořist a tlakem přitlačí kořist k podloží, následně ji nasává do tlamy. K lokalizaci kořisti využívá elekroreceptory, které jsou schopné zachytit elektrické pole vyvolávané kořistí okolo sebe. Vyjma člověka je znám jediný predátor, který trnuchu loví, jedná se o žraloky.
Trnucha modroskvrnná se řadí mezi živorodé. Po oplození v sobě chová po dobu 4,5 měsíců až 1 roku zárodky až do doby, kdy jsou schopné přežít v okolním prostředí. V jednom vrhu je schopna porodit 3 až 7 mláďat o velikosti kolem 9 cm. Po narození jsou mláďata šedá až nahnědlá s malými černými, červenými a bílými skvrnami, které jsou unikátní pro každého jedince.
